Ostrava, Národní divadlo moravskoslezské – Leoš Janáček: Káťa Kabanová. Hudební nastudování a dirigent Robert Jindra, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Zuzana Krejzková, pohybová spolupráce Jana Ryšlavá, sbormistr Jurij Galatenko, dramaturgie Daniel Jäger. Psáno z reprízy 24.11. 2012.
Eva Dřízgová-Jirušová (Káťa Kabanová)
Foto: Martin Popelář
Bývá zvykem psát o premiérách a nikoliv o tzv. druhém obsazení, avšak není nezajímavé srovnávat a konstatovat, že si také v této sestavě počíná ostravská opera Národního divadla moravskoslezského znamenitě a že veskrze české zastoupení v hlavních rolích je pěvecky excelentní.
Dirigent Robert Jindra nastudoval Káťu Kabanovou s vědomím, že má před sebou vrcholné Janáčkovo operní dílo a po nastudování Její pastorkyně a Věci Makropulos se před divákem předestírá něco dalšího, neméně úchvatně emotivního a intenzivního. Možná je Janáček pro Roberta Jindru přímo osobní výzvou, možná se spíše ztotožnil s promyšlenou dramaturgií, ale zkrátka nezapře vnitřní motivovanost . Inscenace nás dovádí k chápání hlubší podstaty výpovědi samotného hudebního skladatele, k čemuž nemalou měrou přispívá režisér Jiří Nekvasil. Tomu se podařilo příběh jevištně posunout do modernější doby, zbavil ji místní a časové determinovanosti. Před námi se odvíjí obecně platné drama ženské duše, podtržené šedí, chladem a kamennou vypočítavostí prostředí, do něhož se zkrátka nehodí, protože se vyznačuje tvrdostí a zároveň slabošstvím. Svět v Káti Kabanové netvoří opravdové vztahy, ale souhrn skutečností, narušených kupeckými počty. Láska a touha jsou v ní něčím nadbytečným a tak je u Káti doprovázen pocit viny. Režisér nechává prostor především pro Janáčkovu hudbu a o to více vyniknou pěvecké interpretace. V českém jazyce zpívané role jsou v provedení rodilých mluvčích emocionální a to také tehdy, nejedná-li se o vypjaté dramatické scény.
Anna Nitrová (Varvara) a Luciano Mastro (Váňa Kudrjáš)
Foto: Martin Popelář
Jedním z hlavních prostředků, jímž režisér dociluje naplnění inscenační ideje, je velmi kvalitní nasvícení objektů. Janáček sice dějově čerpal inspiraci z Bouře A. N. Ostrovského, avšak svým moderním hudebním pojetím posunul příběh do současnosti. Inscenace při volbě kostýmů a v osvětlení reflektuje 20. léta 20. století, kdy byla Janákova opera uvedena, avšak cítíme, že vyznívá současně s naší dobou. Nasvícené postavy v jinak statické scéně žijí okamžiky, pevně ukotvený mohutný jídelní stůl, na němž leží jako na pitevním stole v úvodu a závěru sama Káťa Kabanová, nabývají na novém významu. Nehybný nábytek, také židle a stará skříň toho sice hodně pamatují, stávají se nehybnými a mlčícími svědky lidských selhání, avšak člověk je dále nenapravitelný. Zdrojem světla se stává našikmo umístěná pouliční lampa, pofiderná už tím, že je na ní umístěné červené "věčné světlo". Vážnost a ponurost děje možná nečekaně rozrušila reakce publika na Borisův odchod do propadliště (doslovného i obrazného), protože sestupoval jako do kanálu, ale také tyto momenty do živého představení patří. Režijní práce s hereckou akcí tvoří totiž promyšlený celek, přitom pojetí je založeno na kontrastu přirozených a zpomalených pohybů, na poloze vertikální a horizontální.
Luciano Mastro (Váňa Kudrjáš) a Martin Gurbal' (Savjol Prokofjevič Dikoj)
Foto: Martin Popelář
Celému představení na repríze 24.11.2012 jednoznačně vévodila Eva Dřízgová – Jirušová jako Káťa Kabanová. Její výkon je hoden respektu a úcty, projev se vyznačuje cudnou emocionalitou, je věrohodný, pěvecky vyzrálý, hlas zní s lahodnou samozřejmostí. Tomáš Černý jako Boris jí byl dobrým partnerem. Pěvcova přijatelná hlasová dispozice umocňuje, že zpěvná mateřština zaznívá s příkladnou dikci. Také Magda Málková prokázala, že je schopná osobitě ztvárnit rozporuplnou postavu Kabanichy, ženy plné zloby a nenávisti. Její hlas je klenutý, stabilní, představoval další vrchol představení. Vypadá to, že pokračujeme jen v samé chvále, avšak jak jinak! V roli Tichona se představil Jan Vacík, přitom v jeho podání nabyl celý příběh na větší zajímavosti. Martin Gurbaľ jako Dikoj a Luciano Mastro v roli Kudrjáše přispěli k vytvoření sytého zázemí a upozornili, že se v Janáčkově opěře vyžaduje interpretační kvalita všech zúčastněných pěvců. Stejně tak pochvalně se můžeme zmínit o ztvárnění Varvary ( Anna Nitrová – Číhalová), Kuligina (Roman Vlkovič), Glaši (Simona Mrázová) a Fekluše (Veronika Holbová).
Žádné režijní nápady by ovšem samy o sobě nepostavily pevný základ strhujícího provedení Janáčkovy Káti Kabanové, kdyby netvořilo základ perfektní hudební nastudování. Zkušenosti s Janáčkovou tvorbou v dosavadní práci Roberta Jindry se sečetly a v symbióze s výborně sehraným orchestrem se zrodil silný hudební prožitek. Druhé obsazení zde nenabývá na hodnotové signativnosti, ale je alternativou.
Autor: Jiří Urban
Pozvánka
Pondělí 3. 12. 2012, Divadelní klub v 18.00 hodin
Divadlo Jiřího Myrona – vstup přes vrátnici z ul. Milíčova, 68 schodů
ROBERT JINDRA & KÁŤA KABANOVÁ
Hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Robert Jindra za klubovým pianinem představí, zahraje, přezpívá a zanalyzuje operu Káťa Kabanová. Průvodcem operního večera bude dramaturg opery Daniel Jäger.
„Za klavírem, v příjemném prostoru klubu Divadla Jiřího Myrona provedu návštěvníky Janáčkovou nejromantičtější operou Káťa Kabanová. Pokusím se do detailu rozebrat celou partituru a na ukázkách, které sám zazpívám, budeme společně s dramaturgem opery NDM Danielem Jägerem demonstrovat Janáčkův osobitý hudebně-dramatický styl,“ uvádí Robert Jindra.
Další operní večery budou následovat:
7. 1. 2013 Robert Jindra & Věc Makropulos
25. 2. 2013 Robert Jindra & Lohengrin
Vstup volný.
